Perry the Teacher

O spolehlivém parťákovi, který chápe učitelskou práci, neláme přes koleno a šetří čas i nervy.

Když se konečně někdo nehádá o Bloomovu taxonomii

Každý učitel zná tu situaci. Máte nápad, víte, že dává smysl, a místo podpory se vám dostane obočí pozvednutého tak, že by udrželo i nástěnku se všemi výstupy z inspekce. Přichází „diskuze“. O tom, jestli to není moc složité. Moc moderní. Moc netradiční. A hlavně – jestli to je vůbec v souladu se školním vzdělávacím programem (což je vlastně krycí manévr pro: “Šmarjá, jen aby to po mě taky někdo nechtěl.”)

Pak přichází ChatGPT. Parťák, který nezkoumá, jestli jste „dostatečně erudovaný“. Parťák, který na první dobrou chápe, co je Bloomova taxonomie, Hattieho viditelné učení i Lemovovy mikrotechniky. A který si ještě pamatuje, že existuje něco jako cognitive load theory a že není úplně fajn ládovat do žáků tři nové koncepty najednou.

A hlavně – parťák, kterého nemusím přesvědčovat o tom, že ŠVP není zbytečný papír, ale rámec, ve kterém moje výuka dává smysl. Nepotřebuju vysvětlovat, proč má smysl plánovat, diferencovat nebo začít hodinu aktivitou „Do Now“. On to totiž ví. A když to náhodou neví, tak se omluví a přeformuluje – bez výmluv a bez potřeby to protlačit na poradě.

Konečně někdo, kdo umí poslouchat (a psát podle zadání)

Moje první příprava s ChatGPT? Hodina na téma slučovacích reakcí pro tři úrovně žáků – nadané, průměrné a SPU. Za sedm minut jsem měl pracovní list s doplňováním, otevřenými otázkami, “dual coding” i rozdělením podle úrovně porozumění. Bez toho, že by mě někdo přesvědčoval, že SPU žáci přece „tohle zvládnout musí jako všichni ostatní“.

Nebo požadavek: „Chci výklad k hormonům, který bude obsahovat techniky Douga Lemova, grafický organizér, reflexi na závěr a návrh diferenciace.“ Hotovo. Sice jsem text ještě mírně upravil, ale to nebylo z nutnosti, spíš z učitelské ješitnosti – že přece něco taky zvládnu sám. (Aby to nevypadalo, že si bez AI už ani nezavážu tkaničku.)

Spolupráce bez třecích ploch

S ChatGPT se nedohaduju. Když řeknu, že chci pracovní list s úkoly pro třeťáky na gymplu, prostě ho vytvoří. Když chci přípravu na výuku, která zapadá do mých dlouhodobých cílů a ŠVP, není třeba debat o tom, proč tam mám „retrieval practice“ nebo proč začínám Think–Pair–Share aktivitou.

Nepřichází: „A opravdu myslíš, že toho učíš málo, co budou dělat na vejšc?“ Místo toho: „Jasně, tady máš doplňovačku, dvě otázky pro párovou diskuzi a úkol na samostatnou práci. Chceš to i jako Word?“

A i když občas napíšu zadání tak zmateně, že by si na něm vylámal zuby i mistr jazykových hádanek, ChatGPT se neurazí. Prostě to zkusí znovu. A pak znovu. A když je nejhůř, zeptá se: „Máš na mysli tohle?“ (To je ten moment, kdy bych se měl cítit trapně – ale necítím. Protože konečně někdo chápe, že učitel nemá čas ladit každou formulaci na pětkrát.)

Nejčastější situace, kdy zachraňuje den

Zítra ráno mám biologii a jsem vyřízený. ChatGPT: „Co přesně potřebuješ? Výklad, pracovní list, otázky, kvíz?“ Chci rozlišit úkoly podle úrovně žáků. ChatGPT: „OK, nastavíme tři obtížnosti a barevně to označíme.“ Mám nápad, ale neumím ho dopilovat. ChatGPT: „Tady je osnova, cíle, časový harmonogram a doporučené metody.“ Mám v hlavě chaos a nestíhám. ChatGPT: „Zní to jako přetížení. Chceš vytvořit týdenní plán a vytáhnout z toho priority?“

(Na tu poslední otázku jsem sice nikdy neodpověděl, ale bylo hezké, že se zeptal.)

Příklady z praxe, které by mohli někde viset

Biologie, hormony, 3. ročník: Příprava na hodinu s hypotalamo-hypofyzárním systémem, přehledem žláz, přirozeným propojením se stresem a obezitou. Bez chyby, s odkazy na platné učebnice. Chemie, slučovací reakce, 1. ročník: Návrh hodinové přípravy s aktivizačními metodami, scénářem podle CLT, přehlednými otázkami a zohledněním běžných didaktických překážek. Přírodovědná praktika, žížala: Pracovní list, návod k disekci, otázky na pozorování, reflexe. Za pět minut hotovo. Nezůstalo mi nic než vděk (a mírně pobavený výraz, že jsem to fakt nedělal sám).

Co neumí – a vlastně je to dobře

Není to kouzelný jednorožec. Neohlídá, jestli se někdo ve třídě necítí vyloučený. Nezajistí, že se žáci nezaseknou na třetí otázce. A hlavně – nepozná, že právě dnes je vaše energie na nule a že potřebujete víc než pracovní list.

Ale to všechno je v pořádku. Nechci náhradu. Chci parťáka. A to ChatGPT je. Neomdlí z páté úpravy zadání. Nezvedne obočí, když chci Bloomovu taxonomii naroubovat na memy. A hlavně – nerozhoduje za mě. Učitelem zůstávám já.

Závěr: Konečně parťák, který se nehádá a maká

Používám ChatGPT skoro každý den. Někdy víc, někdy jen pro inspiraci. Ale vždycky je tam. Připravený, nezaujatý, efektivní. Nepotřebuje přestávku na kafe ani psychickou podporu při změně osnov.

A to je možná ten největší dar: že v chaosu učitelského světa přibyl někdo, kdo drží linii, maká bez keců a zároveň respektuje moje učitelské rozhodnutí. A že i když někdy řeknu větu jako: „Připrav mi test na alkaloidy, ale ať to není nuda,“ tak se prostě snaží. Bez sarkasmu. Bez odporu. A s výsledkem, který – světe div se – opravdu funguje.